Pohled Rhey

Chodby se táhly dlouhé a temné; vysokými okny šikmo dopadalo měsíční světlo. Giselle se pohybovala s lehkým půvabem, rukou přejížděla po zdech, ale já zpomalila, když po naší levici slabě zavrzaly pootevřené dveře.

„Sybil tu trávívala hodně času,“ řekla mi a vstoupila do místnosti.

Vzduch byl zatuchlý a srdce se mi sevřelo v hrudi, když jsem si uvědomila, kde jsme. Byl to dětský pokoj.