„Měl jsi o mě strach?“ zeptala se a pohlédla na mě zamlženýma očima.

„Ano,“ přiznal jsem. „Jak se cítíš?“

Neochotně jsem ji pustil, abych se jí mohl lépe podívat do tváře a přinést jí trochu vody.

„Jsem v pořádku,“ řekla a posadila se, zatímco sledovala, jak přecházím pokoj. Šel jsem do kuchyně, vzal sklenici vody a za okamžik se vrátil do ložnice. „Vážně, nic mi není. Nechtěla jsem ti dělat staro