Z pohledu Rhey

V uších mi duněl pomalý tlukot mého srdce; byla to jediná věc, kterou jsem na tom neznámém místě slyšela. Seděla jsem s nohama přitisknutýma k hrudníku, oči zavřené, a snažila se soustředit na ten rytmus. Tělo se mi chvělo a pohlcoval mě strach, ačkoli jsem neměla tušení, čeho se bojím. Všechny ty emoce, které jako by ani nebyly moje, mi pulzovaly v žilách.

„Krev volá krev,“ zamumla