„Jsem v pořádku,“ ujistila jsem ho. „Promiň, že jsem ti přidělala starosti.“

Přejel mi palcem po lícní kosti a stále mě objímal paží, jako by dokázal svým vlastním tělem zadržet celý okolní svět.

Když jsme přistáli, zrovna svítalo. Dveře se otevřely a dovnitř vnikl chladný vzduch; voněl deštěm, kovem a domovem. Když jsme vystoupili z letadla, Silas a Rowan společnými silami naložili Konrada do při