POHLED LYDIE

Srdce mi stále bušilo.

Vzduch mezi námi se zdál příliš hutný, příliš nabitý, jako by se kolem místnosti ovinulo něco neviditelného a odmítalo nám oběma dovolit pořádně dýchat.

Cassian stál tak blízko, že jsem cítila teplo jeho těla.

Pomalu jsem zavrtěla hlavou. „Takhle to nemyslíš.“ Jeho obočí se mírně stáhlo k sobě.

„Myslím.“

„Ne,“ trvala jsem na svém a hlas se mi třásl navzdory mé s