POHLED CASSIANA

Představa, jak Lydia slastně sténá moje jméno, dovedla mé myšlenky až na samotnou hranu. Když jsem na ni hleděl, na její zrudlé tváře a ruce křečovitě svírající hrnek, uvědomil jsem si jedinou věc.

Mohl bych se k ní naklonit a políbit ji, a jí by to ani nevadilo. Přesně takhle byla zmatená. Ale nesměl jsem na to tlačit. Proto jsem ustoupil, uculil se a řekl jí, ať si dává pozor, že