LYDIIN POHLED

Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Prostě jsem tam jen stála a zírala na něj s pocitem, že možná, ale vážně jen možná, jsem to špatně pochopila. Že jsem se snad přeslechla.

„Zůstane u mě v pokoji.“ Ta slova se mi rozléhala v hlavě. Hlasitá. Ostrá. Nelítostná.

V hrdle mi vyschlo. „V tvém pokoji?“ zopakovala jsem pomalu.

Cassian neodvrátil zrak. Ani nezaváhal. „Ano.“ Něco se mi v hrudi