POHLED LYDIE

Nepamatovala jsem si, jak jsem se dostala ze sídla.

Vteřinu předtím mi paní Mercerová svírala paži a s tím chladným pohledem v očích mi vyhrožovala smrtí, a vzápětí jsem byla venku a slepě kráčela se slzami stékajícími po tvářích.

Hruď mě bolela tak moc, až jsem měla pocit, že nemůžu dýchat. Ruka mi instinktivně sjela k břichu, když jsem vklopýtala do taxíku a celé tělo se mi třáslo.