POHLED CASSIANA

Odjel jsem ze sídla rozzuřený. Ne tím hlučným způsobem, ze kterého lidé křičí nebo po sobě hází věcmi.

Ne. Tenhle vztek byl chladnější a zasahoval hlouběji. Byl to ten druh hněvu, který vám sedí v hrudi a pomalu hoří, dokud nepohltí všechno kolem.

Ten obraz mi nechtěl zmizet z hlavy. Lydie tam stála a Enzovy rty byly na jejích. Její zamrzlý výraz.

Ruce se mi při řízení pevně sevřel