POHLED LYDIE

Neohlédla jsem se. Ani jednou.

Taxikář mi naložil kufr do kufru auta, zatímco jsem tam stála a svírala svou kabelku, jako by to byla ta jediná věc, co mě drží pohromadě.

„Kam to bude?“ zeptal se. Rty se mi pootevřely, ale na vteřinu z nich nevyšla žádná slova. Protože jsem to nevěděla. Nevěděla jsem, kam jedu. Jen jsem věděla, že tu nemůžu zůstat.

„Prostě jeďte,“ řekla jsem tiše. „Řek