POHLED LYDIE

Telefon mi na uchu připadal těžký. Callumova slova se mi rozléhala v mysli a krev mi stydla v žilách.

Krtek. Někdo z našich blízkých. Někdo, kdo znal moje pohyby, přesně věděl, kdy jsem opustila Callumovo zabezpečené sídlo, a věděl, kde mě najít.

Už jen při pomyšlení na to jsem měla pocit, jako by se stěny mého malého bytu svíraly kolem mě.

„Lydie? Jsi tam ještě?“ prořízl mou paniku C