POHLED LYDIE

Cassian tam prostě stál u vchodu, své tmavé oči do mě zabodnuté snad celou věčnost.

Nepohnul se a neřekl už ani slovo, jako by zkoušel zjistit, jestli si to nerozmyslím. Ale já dál pevně ukazovala prstem na dveře a odmítala se na něj podívat.

Nakonec ze sebe vydal tichý, těžký povzdech, otočil se a odešel.

Ve chvíli, kdy vchodové dveře zaklaply a já slyšela, jak jeho kroky na chodbě s