POHLED CALLUMA

Když jsem ukončil hovor s Lydií, opřel jsem se do plyšového koženého sedadla auta a díval se z okna na ubíhající světla města. Byl jsem naprosto ztracený ve svých myšlenkách.

Přetrvávající úsměv z našeho rozhovoru pomalu mizel, jak mi na hrudník dosedla těžká realita. Až příliš jsem si zvykl na to, že mám Lydii po svém boku.

Strávit noc v její vyhřáté posteli, tisknout ji k sobě cel