Z POHLEDU LYDIE

Dalšího rána vyšlo slunce nad městem jako zářivá, ostrá čepel. Seděla jsem na zadním sedadle elegantního černého auta s prsty pevně propletenými v klíně.

Mediální sál byl vzdálený jen deset minut a můj telefon už byl doslova zahlcený upozorněními.

Internet byl ze včerejšího úniku dat stále úplně vzhůru nohama, ale uvnitř mé hrudi panika už dávno vyschla. Zůstalo po ní jen chladné,