CALLUMŮV POHLED

Šedé světlo úsvitu právě začínalo pronikat mezerami v těžkých závěsech a řezalo bledé linie přes růžový koberec v Hazelině pokoji.

Nemrkal jsem. Seděl jsem bez pohnutí v malém křesílku u její postele, předloktí opřená o kolena, oči upřené na její malinkou, klidnou tvář.

Seděl jsem tu celé hodiny, od chvíle, kdy jsem vypnul motor svého auta a prošel dusivým tichem ve vstupní hale. T