POHLED CALLUMA

Těžký klid hřbitova na nás padl jako rubáš. Bílé lilie pod Monroiným náhrobkem slabě šustily ve večerním vánku, jejich světlé okvětní lístky chytaly jemnou záři měsíčního svitu.

Lydie neodtáhla ruku. Místo toho její prsty pevněji sevřely ty mé a v jejích tmavých očích se zaleskly neprolité slzy, když pohlédla dolů na tmavou mramorovou desku.

Pomalu udělala krok vpřed a klekla si na