POHLED LYDIE

„Mami, drž! Děláš tu korunku nakřivo.“ Hazelčin tenký hlásek se rozlehl pokojem a já se usmála. Bylo úžasné, jak rychle rostla, a jak moc jsem byla pyšná, že jsem její matka.

Zasmála jsem se. Seděla jsem se zkříženýma nohama na plyšovém bílém koberci uprostřed Hazelina pokoje, zatímco mi má šestiletá dcera opatrně nasazovala na hlavu lesklou plastovou růžovou korunku.

„Promiň, princez