DANTŮV POHLED

Pozdně odpolední déšť narážel v dlouhých, souvislých proudech na těžké čelní sklo tmavého sedanu a rozmazával žlutá pouliční světla do mokrých, zářících pruhů na tmavém asfaltu.

Seděl jsem sám na místě řidiče, zaparkovaný přímo naproti výškové budově, v níž sídlila společnost otce slečny Lydie. Vzduch v autě byl studený, jemně voněl kůží a vlhkými vlněnými kabáty.

Vysílačku jsem měl