POHLED LYDIE

Stála jsem jako zkamenělá v chladné nemocniční chodbě a dívala se dolů na svou sladkou dcerku. Oči měla zarudlé a drobná ramínka se jí chvěla při každém nadechnutí.

Nevěděla jsem, jak Hazel utěšit ani jaká slova zvolit, aby přestala plakat. Vlastní hruď jsem měla tak sevřenou a těžkou, že jsem ze sebe stěží dokázala vydat hlásku.

Chtěla jsem jí říct, že je všechno v pořádku, ale nedok