POHLED CALLUMA

Když jsme s Lydií dojedli pozdní oběd a ona se převlékla do pohodlného trička, donutila mě, abych si znovu lehl a odpočíval.

Spát se mi zrovna nechtělo, ale podvolil jsem se, protože měla o mé zdraví tak velký strach. Celé odpoledne se úzkostlivě vyhýbala jakékoliv zmínce o Massimu Lombardim, ale já nebyl slepý.

Viděl jsem, jak její tmavé oči zabloudí k oknu pokaždé, když si myslela