POHLED LYDIE

Přecházela jsem sem a tam po měkkém koberci v obývacím pokoji a prsty měla křečovitě propletené. Dante mě sledoval ode dveří. „Slečno Lydie, rozbolí vás hlava, když se neposadíte.“

Zastavila jsem se a pohlédla na něj. „Nemůžu zůstat v klidu, Dante. O Callumovi pořád nic nevíme.“

„Jsou v pořádku, slečno Lydie,“ řekl Dante mírně.

„Jen mám o ně takový strach,“ vydechla jsem a znovu začal