POHLED LYDIE

Seděla jsem na zadním sedadle auta, paže pevně zkřížené na hrudi, a zírala z okna posetého dešťovými kapkami.

Moje auto jelo přímo uprostřed dvou těžkých černých SUV plných našich strážců. Pneumatiky monotónně hučely na mokré vozovce, ale mé myšlenky bloudily úplně jinde.

Stále ve mně vřel vztek. Jak mohl Callum nechápat, co cítím? Jak mohl čekat, že budu sedět doma jako bezmocný věze