Znovu jsem k ní zvedla zrak a povytáhla obočí.

„Jsi tak ubohá, Maeve, vždycky jsi byla.“ Řekla a opovržlivě se na mě ušklíbla. „Myslíš, že věci budou stejné jako předtím? Nebudou, ale lepší taky ne. Ne pro tebe. Jsi jen podřadnej, zbytečnej, bezcennej kus odpadu. Ani tvá vlastní matka tě už nechtěla. I když, stačilo pár slov té blbce a hned mi zobala z ruky.“ Když to řekla o mé mámě, začal ve mně