„Ach... Mae je tu taky,“ řekla Evelyn a marně se snažila, aby jí v hlase nezaznělo znechucení. „Skvělý.“

Věnovala jsem jí nucený úsměv.

„Zdáš se být překvapená, že mě vidíš v mém vlastním domě, Evelyn,“ podotkla jsem. „Jak zvláštní.“

„Jen mě překvapuje, že jsi vůbec byla ochotná se s mámou bavit,“ odsekla. „Když jsi byla tak hrozně proti tomu, jak jsi sem dorazila. Pořád jsi jenom mlela svou o tom