"No tak, Něžnůstko... přestaň mě mučit," zašeptal mi.

"Běž ode mě do hajzlu," odsekla jsem a konečně na něj promluvila. Otočila jsem hlavu a podívala se mu do očí. Věděla jsem, že vypadám naštvaně. Poznala jsem to z toho vzrušení na Man.iacově pitomě hezké tváři.

"Jsi moje stará, pamatuj na to," řekl.

Ušklíbla jsem se.

"Nemám ani vestu," odvětila jsem.

"Tu dostaneš, Cukroušku," řekl. "S tím si nel