"Proč to zase vytahuješ, Mae...?" zeptal se jemně.

"Vadí ti o tom mluvit?" zeptala jsem se. "Stydíš se? Je ti to trapné? Protože pro mě jsou to jen vzpomínky."

Declan se na mě bolestně podíval a já nechala všechny své emoce projevit na tváři. Svůj vztek, své zlomené srdce, svůj žal. Očividné. Surové. Všechno tak, aby to viděl.

"Jo," odpověděl nakonec a ztěžka polkl. "Zku.rveně se stydím. Víc než k