„Oh...“ zamumlala a ovinula paže kolem mě. „Znamená to, že se už nehádáme?“

„To záleží spíš na tobě, ne zlato?“ zeptal jsem se a posunul rty po jejím krku přes klíční kost, kde jsem viděl Gargoyleovo jméno vytetované nad jejím srdcem. Do ku.rvy, tak rád vidím naše jména na ní.

„No, to vlastně záleží,“ řekla a šibalsky se na mě usmála. „Už jsi přestal bejt kré.tén?“

„Jak jsem jako byl kré.tén?“ zep