Alessio propletl naše prsty, držel si mě blízko u sebe a vedl mě k obrovským vchodovým dveřím sídla.

„Nesmíš na sobě dát znát nervozitu, jinak tě sežerou zaživa.“ Zašeptal mi do ucha. Muž u schodů nám uctivě kývl a přivítal nás. „Rád vás vidím, pane.“ Pozdravil Alessia. Pane? Musí být hezké, když vás tak respektují.

Dokonce i u vchodových dveří měli lidi, kteří pro ně pracovali, to bylo šílené. V