„Tesso!“ uslyšela jsem na chodbě Antonellin hlas. Zívla jsem si a otevřela oči, ale rychle jsem zjistila, že se nemůžu ani hnout. „Hmm, asi šla ven brzo.“ slyšela jsem ji, jak si pro sebe šeptá.

Přesně tak, usnula jsem v Alessiově pokoji... a on mě nikam nepřenesl.

Měl své silné paže obtočené kolem mých zad a hlavu zabořenou do záhybu mého krku. Otočila jsem se s překvapeným úsměvem na rtech a sna