„Opravdu tam nechci jít.“ Našpulila jsem rty a odmítala Alessia pustit. Posunuli jsme se o měsíc dál – a přesně jak bylo slíbeno, měla jsem jít do bezpečného domu.

Alessio se tvářil provinile, pustil mě a udělal krok vzad. „Je to jen na chvíli, Tesso.“ Vložil se do toho Cruz.

„Vypadá to jako krabice od bot, není tam ani okno,“ stěžovala jsem si, čímž jsem ho nahlas rozesmála, když si opřel hlavu o