"Sněz toho, kolik chceš, zlato." Pohladila jsem Raula po vlasech a sledovala ho, jak hltá snídani. Chudák kluk jedl, jako by neměl jídlo celé dny, a vzhledem k okolnostem jsem to plně chápala.

"Takže Holt... co říkal?" zeptala jsem se ho. Cítila jsem se provinile, že ho nutím mluvit, když evidentně nechtěl, ale nemohla jsem zamhouřit ani oko. Jediné, na co jsem dokázala myslet, byl můj bratr a to,