1 HODINA

Byla jsem připoutaná k židli už asi čtyři hodiny a nevěděla jsem, jak dlouho to ještě vydržím.

Arturo byl každou minutou agresivnější a netrpělivější a pohled na něj, jak přechází sem a tam, aniž by pronesl jediné slovo, mě znervózňoval. „Vydrž ještě hodinu, Alessio už je tady,“ zašeptal mi Val do ucha.

„Pane!“ zvolal jeden z mužů a otevřel dveře. „Dům je obklíčen!“

Arturo se zašklebil a