Uběhly dlouhé hodiny a já byla pořád zavřená ve svém pokoji. Nikdo mě nevyrušoval a byla jsem si jistá, že to bylo nejspíš proto, že jim to Rosa nařídila. Jinak by Raul nebo můj táta, kteří využívali každé příležitosti mě vidět – už dávno něco řekli.

„Mila spí.“ zašeptala moje máma, když vešla s šálkem čaje. Bylo už pozdě a ona se o Milu starala celý večer. „Ani nevím, jak ti mám poděkovat.“ usmál