"Milo, tvůj tatínek mi zase zaplavuje telefon zprávami – prostě ne a ne to pochopit," zasyčela jsem a vypnula si telefon, abych se nemusela dívat na zmeškané hovory.

"Trvalo ti to dost dlouho!" usmál se zdálky Roman a v rukou držel kytici růží.

"Omlouvám se," omluvila jsem se, když jsem tlačila kočárek směrem k němu. "Nejsem zvyklá, že by lidé chodili včas."

"To asi znamená, že tě Alessio nechává