„Hodím tě domů a pak pojedu pro strýce,“ prolomil Roman po chvíli trapné ticho.

Stále jsem byla na Alessia naštvaná a nemohla jsem snést představu, že je teď s Corou. Bylo mi jedno, jestli málem zemřela. Prostě jsem ji nablízku nechtěla.

„Můžeš zůstat i u nás. Jak se zdá, náš dům teď funguje jako pohotovost,“ odfrkla jsem si. „N-ne, už jsi toho udělala víc než dost.“ Roman si povzdechl. „Nemůžu uv