Probudila jsem se za zvuku chichotání a smíchu, promnula si oči a sledovala, jak Alessio drží v náručí Milu.

"Proč je už vzhůru? Je tak brzy." Zívla jsem vyčerpaně a podívala se na hodiny. "Šest ráno? Měla by ještě spát."

"Omlouvám se, vzbudili jsme tě?" zeptal se Alessio s obavami. "Promiň, nemohl jsem si pomoct. Musel jsem ji prostě vidět."

Usmála jsem se na Alessiovv nevinný výraz, posadila se