„Podívej se na něj. Je tak ubohý,“ šeptal pár vedle mě, zatímco jejich oči byly přilepené na Romanovi. Kdokoli by očekával, že bude plakat, a oprávněně – on ale neplakal.

Byl to pohřeb jeho strýce a neuronil ani slzu. Uplynul sotva týden od té nešťastné události a stále zůstávala spousta záhad, které ještě nebyly vyřešeny.

Sledovala jsem, jak Alessio položil ruku na Romanovo rameno, a přemýšlela,