Jako by se mé nohy hýbaly samy od sebe, zvedla jsem se ze židle.

„A-Alessio?“ zavolala jsem a byla připravená se k němu rozejít. Než jsem však stihla udělat jediný krok, Gino mi ovinul ruku kolem zápěstí a přiblížil své rty k mému uchu.

„Být tebou, tak bych to nedělal,“ zašeptal. „Prostě si sedni, dokud ještě můžeš.“

Nebylo třeba tu větu opakovat podruhé. Poslechla jsem ho a posadila se přesně tak