Emil

Položil jsem ruku na matčin náhrobek a usmál se. „Už jsem skoro tam, mami,“ promluvil jsem šeptem. „Prosím, vydrž ještě o chvilku déle.“

Nastal čas mé každotýdenní schůzky s Felixem Castrem a věděl jsem, že nebude zrovna nadšený, vzhledem k tomu, že jsem mu zatím neposkytl žádné užitečné informace.

Zjistil jsem, že jeho takzvaná prezentace není nic jiného než pohádka. Rád dělal věci narychlo,