„Kaelene, já tě prosím! Prosím, musíš mě zachránit!“ vykřikl Lucius zoufale.

V tu chvíli Kaelen předstíral spánek se zavřenýma očima. Když však uslyšel Luciův nářek, oči otevřel. V jeho pohledu se mihl náznak uspokojení.

Poté pomalu přistoupil k Luciovi, otočil se k Josie a řekl: „Josie, nech mě s ním prohodit pár slov.“

Josiina ruka, svírající zlomenou čepel, se neustále třásla, když mírně přikýv