S křivým úsměvem se Kaelen podíval na Lydii a zeptal se: „Je to opravdu nutné?“

„Ano! Od té doby, co mi zemřela máma, jsem tátu ani jednou nenaštvala,“ prohlásila Lydia. „Byla jsem tehdy malá a táta kvůli mně zůstal sám a už se nikdy neoženil. Nesnesu pomyšlení, že bych ho rozzlobila.“

Když domluvila, přes obličej se jí mihl náznak smutku.

Kaelen přikývl a řekl: „Je to opravdu dobrý otec.“

Lydia b