Evie a Jenna ve spěchu prolétly ranní rutinou, obě si až bolestně uvědomovaly, že jdou pozdě. Když rozrazily dveře do kuchyně, byly mírně zadýchané.

Kuchyně už žila vlastním životem – káva se vařila, pánve prskaly, nádobí cinkalo. Helen s Beccou kmitaly dovnitř a ven z jídelny nacvičenou rychlostí, na pažích balancovaly s tácy.

Marthin zrak na nich okamžitě spočinul. „Nedochvilnost je něco, co pan