Sídlo bylo tiché, až na staré dřevo, které si tu a tam sedalo. Evie tvrdě spala, ležela na boku a dýchala pomalu a zhluboka – dokud jí rameno nesehřála čísi ruka.

Trhnutím se probudila, srdce jí bušilo a zjistila, že se nad ní sklání Dante. V pokoji byla tma, takže z něj byl převážně jen stín, ale jeho obrysy by poznala kdekoli. Jenna v druhé posteli tiše chrápala, naprosto nevědomá.

„Evie,“ zašep