Když Evie došla k Leovým dveřím, srdce jí bušilo – částečně nervozitou, částečně vzrušením z překvapení, o kterém se zmínil. Dvakrát nejistou rukou zaklepala a pak pomalu pootevřela dveře.

Pokoj osvětlovala měkká záře nočních lampiček. Závěsy byly roztažené a pootevřeným oknem dovnitř proudil chladný vánek. Leo seděl u stolu blízko okna, v ruce držel sklenku bourbonu a zíral do ní, jako by čekal,