Marco se opřel ve svém koženém křesle. S předstíranou zvědavostí povytáhl obočí, založil si ruce na hrudi a věnoval Dantovi pohled, který byl stejným dílem nevěřícný jako pobavený.

"Chtěl jsem se zeptat proč," řekl s tónem plným sarkasmu, "ale pak jsem si vzpomněl na tvoje včerejší přiznání. Upřímně, myslel jsem si, že jsi byl prostě jen namol opilej." Mírně se naklonil dopředu, přimhouřil oči a z