Lexie ležela natažená napříč Marcovou postelí, hedvábné povlečení zamotané kolem jejích nahých nohou. Venku skrze pozdně odpolední opar zářila silueta Zlatého pobřeží. Dole hučela doprava, podbarvená stálým burácením příboje.

Marco se probudil, tělo těžké vyčerpáním, jaké následovalo po chybě, u které přísahal, že ji už nezopakuje.

Opatrně, aby neprobudil Lexii, sklouzl z postele a natáhl si župan