Jenna se zavrtěla, když jí Dante zatřásl ramenem. „Jenno, vstávej. Odcházíme.“

Zmateně zamrkala a odstrčila od sebe barvou ušpiněnou deku. Na vteřinu ztuhla, dezorientovaná – a pak se jí zjevila Dantova tvář a všechno se jí to vrátilo.

„Musíme jít,“ řekl Dante a zastrčil si zbraně za opasek. Opatrně pootevřel dveře kůlny a vyhlédl ven. Obloha byla bledě modrá a slunce právě začínalo vycházet.

Jenn