Vyšli z pokoje a zamířili úzkou chodbou za vůní česneku a něčeho pečeného. Jídelna byla prostá – dlouhý dřevěný stůl prostřený různými nesourodými talíři, uprostřed plápolalo několik svíček. Dario už tam byl, naléval si sklenici červeného vína a s úsměvem, který měl opět na tváři, na ně mávl.

„Sedněte si, sedněte,“ řekl a ukázal na židle. „Jídlo bude za minutku.“

Jenna vklouzla na židli naproti Da