Pohled Thalie

Těžká, drtivá temnota mi svírá hruď. Snažím se vtáhnout vzduch do plic, ale to úsilí připomíná tahání kamenů po vyschlém korytě řeky. Jsem tak neuvěřitelně unavená.

Černočernou prázdnotou, která mě drží jako rukojmí, se rozléhá ostré, rytmické pípání. Zkouším pohnout prsty. Zkouším přinutit svá těžká víčka, aby se otevřela. Nic se nestane. Končetiny mi svírá necitlivost jako železné