Pohled Thalie

„Ne,“ zapírám, ale můj hlas mě zrazuje, „jen mi chybí má vlčice.“

„Já vím, zlatíčko,“ obejme mě, „vrátí se, až bude připravená. Nenuť ji.“

Přikývnu. Ginny ode mě ustoupí a prohlédne si mé oblečení. „Roztomilé šaty. Velmi vkusné, Thalie.“

Mine mě cestou k šatníku a za minutu vyjde ven. Ukazuje mi pár náušnic ve tvaru slzy.

„Nemáš tušení, jak moc se mi ulevilo, když jse